Poslední komentáře

Neměli bychom...


Autor: Dasty Ituriel Harst
Anotace:
Fan fiction na anime DURARARA!! Pairing: Shizuo / Izaya

„Copak se děje? Třeseš se,“ přitulil se světlovlasý Shizuo více na záda svého přítele a jednou silnou paží si jej k sobě více přitáhl. Měl starost, druhý se choval poslední dobou divně, přestože stále popíral, že by bylo něco v nepořádku. Avšak blonďák jej znal, všechny jeho stavy a nálady, všechny grimasy a gesta, který mi jej častoval, tak si byl jistý, že tohle není ten Izaya, kterého dříve výdával.
„To nic, je chladno,“ odpověděl tiše neurčitě černovlásek, více se v náručí silnějšího schoulil, jakoby doufal, že ten ho ochrání i před chladem. Bylo mu tak dobře, cítit na zádech pravidelnost Shizuových nádechů, stejně jako rytmus srdce. Věděl, že Heiwajima pro něj udělá všechno na světě a ještě víc, pokud bude moct, ale nějak neměl potřebu se mu svěřovat. Vždy si problémy řešil sám, nevyžadoval přílišnou pozornost, ani dva bodyguardy za zadkem. Orihara Izaya byl zkrátka samotář, co občas vyhledal teplo lidského těla, co by jej k sobě tisklo. Zvláštní, že zrovna Shizuo…
„Nebude to jen tím chladnem, jsi jiný. Poznám to,“ poznamenal mu do ouška světlovlasý a musel na okamžik stáhnout ruku z jeho hrudi, aby přes ně přes oba přehodil pokrývku. Pravda, že Izaya už nehřál, i když před chvílí byli ještě udýchaní a rozehřátí sexem. Nakonec to vždycky takhle skončí, tichem a odmítavostí. Jakkoliv byl tmavovlasý na začátku přítulný a svůdný, kdy dráždil jen samotným pohledem, tak v tyto chvíle, kdy se Shizuo potřeboval chvíli mazlit, už druhý tak vstřícný nebyl. Samozřejmě, že bylo jasné, jak to s nimi je, nikdy nic víc, než sex být nemůže, to by si nepřipustili. Oni nemohou mít city, co by byly nahlas vyznávány druhému, na to je příliš svazovala hrdost. Shizuo se k Izayovi znovu přimkl, ale když si ten trochu teatrálně povzdychl, tak poznal, že právě narazil na dno. Ne, černovlásek s ním skutečně neměl trpělivost a rozhodně mu nehodlal povídat o svých trápeních. Trošku se v jeho sevření zavrtěl, ale k blonďákovu překvapení ještě nevstal a neodešel, přestože jindy by se beze slova vytratil. Neměl rád, když se Shizuo moc ptá, do některých věcí mu nic nebylo, přesto jej toleroval, možná právě proto, že mu dává to, co nikdo jiný nemůže. Zachvěl se.
„Neměli bychom…,“ začal nejistě, přestože neměl v plánu kdy tu větu dokončit, avšak světlovlasý pro ta slova zbystřil. Tušil, co chce chlapec říct, tušil, ale nepřipouštěl si to, dokud to skutečně nebude kdy vysloveno. Nechtěl o něj přijít, ty chvíle spolu byli tolik vzácné, ubývalo jich a Shizuo nechtěl ztratit i to málo tepla, co dostával nyní. Polkl, a ačkoliv nechtěl, zeptal se.
„Neměli bychom, co?“ Tiše.
„Neměli bychom…,“ zopakoval Izaya se smutným výrazem ve tváři, který ovšem jeho milenec nemohl vidět. Taky jej to bolelo, ale… stačilo by jen pár dalších schůzek a už by se nemusel udržet. Nikdy nemohl říct Shizuovi, jak to cítí, prostě to nešlo, zbývalo jediné, prostě si jeho blízkost odepřít a smířit se s tím. Pro něj jediné východisko. „Neměli bychom se… už takhle vídat,“ dokončil černovlasý, složil si ruce na hrudi a přitáhl si je k sobě, snad aby tak zmírnil bolest, způsobovanou sobě. Zřetelně cítil, jak druhý za ním ztuhl, těch několik vteřin ticha mezi nimi bylo nekonečných. Poté už jen slyšel, jak se tělo silnějšího otáčí z jeho dosahu, sedá si vedle něho na matraci a škrtnutí zapalovače, jehož plamen se zakousl do tabáku na konci cigarety. Izaya se však nepohnul, zůstal zády, teď by nesnesl přímou konfrontaci se Shizuovým pohledem a jen čekal.
„Neměli bychom, ale děláme to,“ zkonstatoval rozhodně Shizuo, který silně potáhl z cigarety a podepřel si hlavu druhou dlaní. Nohy měl pokrčené v kolenou, jednou tenhle rozhovor musel přijít. „Nelituju toho, že jsem tady… s Tebou,“ dokončil s podtónem něčeho, co se v jeho případě vyslovovalo jen složitě. Ztěžka vydechl kouř, zatímco jen pohledem hledal na podlaze své spodní prádlo. Nebylo pod oblečením nikde vidět.
„Pleteš do toho city, Shizu-chan,“ ohradil se okamžitě Izaya, protože právě na tahle slova druhého čekal. Doufal, že mu bude moct něco vytknout, cokoliv, jen aby se už nemuseli vidět. Nakonec to celé svede na Shizuo, není to pohodlnější? Bylo přece o tolik jednodušší zapřít své vlastní emoce a dát za vinnu odloučení druhému. Pomalu se také začal zvedat, přisunul se blíže ke svému okraji postele a shodil ze sebe přikrývku.
„Neříkej mi tak, víš, že to nesnáším!“ Okřikl ho nejprve za to oslovení, než se vyjádřil o smyslu vyřčeného. „Pletu do toho city, aha… oni v tom vlastně nikdy žádné nebyly, že?“ Zněl najednou velice arogantně a mluvil by i dál, kdyby jej černovlasý nepřerušil.
„Ne, nikdy v tom žádné nebyly!“ Odpověděl rychle, vstal a omotal si deku kolem pasu, aby po místnosti nechodil nahý, když hledal své oblečení po zemi. Vážně se zlobil. „Z mé strany v tom nikdy nebyly city. Nevím, že jsi tak naivní… tohle nemá cenu,“ ohodnotil to rychle, snad aby se nemusel s druhým hádat, protože opravdu nechtěl. Sebere si své věci a půjde, to bude celé. Sakra, proč bylo tak těžké najít ty zpropadené ponožky?
„Jasně, nemá to cenu… ale já vím, jak bys to chtěl. Přijít si, nechat se vojet, abys na chvíli zapomněl, jakej si osamocenej, bezcitnej hajzl a zase se vrátit do svýho světa. Nasrat, Izayo, vybral sis špatnou hračku,“ odklepl klidně Shizuo popel z cigarety na koberec a očima studoval svého milence, prohrabujícího se v jejich společném ošacení. Vypadal dost ztraceně, zvlášť teď, po tom, co Shizuo řekl. Oběma jim bylo jasné, že je to pravda.
„Nevím, proč se s Tebou tahám,“ pokýval nevěřícně hlavou Izaya, aby světlovláska ponížil ještě víc. Sehnul se znovu k látkám, přestože pohled na nahého Shizuu, jeho tělo, jeho úchvatně tvarované zápěstí, vystavené na obdiv, když držel kuřivo, toho se vzdát nechtěl. Proč to muselo takhle dopadnout? Jasně, protože Shizuo chtěl víc, ale každý chce přece víc. Ani si nevšiml, že druhý típl nedopalek, postavil se a přecházel k němu, protože tahle slova jej vydráždila. Nikdy si nemyslel, že může Izayovi skutečně ublížit, ale teď k tomu neměl daleko. Takhle se sebou jednat nenechá. Nebyl to přece černovlasý, kdo se vždycky připlazil, jako odkopnutý pes, tak ať si nechá ta svá nařčení.
Aniž by Izayu nějak varoval, hrubě jej popadl za kostnatější ramena a násilně přirazil k protější zdi, na niž jej natiskl a s nehranou zuřivostí mu zblízka pohlédl do očí.
„Ty jeden… šmejde…,“ vydechl mu do tváře urážku. „Víš moc dobře, proč za mnou vždycky přijdeš. Víš to, ale… ta Tvoje přehnaná hrdost Ti to nedovolí si přiznat. To ty seš tady ten ubohej, Izayo, ne já,“ stiskl pevně jeho ramena, když si uvědomil, že jej něco ostrého tlačí do břicha. Na moment pohlédl dolů, aby zjistil, že černovlasý drží v ruce nůž, jenž nalezl ve své bundě a jehož čepel se s každým pohybem zakusovala do jeho kůže. Znovu se pohledem střetl s chlapcovou tváří, kde už byl posazený jeho pověstný úšklebek člověka, který má vždycky navrch. On byl prostě takový. Avšak Shizuo neměl v úmyslu se stáhnout, bolest pro něj nic neznamenala. Zpříma se díval do obličeje tmavovlasému, kterému se pomalu z boků svezla deka a nechala jej naprosto obnaženého. Oba nazí, divocí, rozzuření, jeden druhému milencem a možná i vrahem. Trvalo to několik dalších vteřin, kdy stisk ramen nepovoloval, naopak a čím bolestivější pro Izayu byl, tím hlouběji čepel pronikala do Shizuova těla. Koutkem oka zaznamenal kapku krve, stékající po jeho bledé kůži, po bříšku. Orihara věděl, že druhý ho jen zkouší, jak daleko je ochoten zajít… zda by ho zabil. Neměl však v úmyslu přestat, ale když sevření začalo být na hraně lámání kostí a on by měl hrotem nože proniknout krutě do těla blonďáka, zaváhal.
„Shizu…-chan,“ šeptl téměř neslyšně a jakkoli chtěl, aby to znělo klidně, hlas se mu lámal potlačovanou bolestí. Nemůže ho přece tolik zranit, prostě… nemůže. Ihned po tom oslovení tlak na jeho ramena povolil, ačkoli muž ho držel stále u zdi. Nůž Izayovi vypadl z ruky, cítil se slabý, pokořený.
„Měl´s to udělat…,“ ponoukl mu Heiwajima o poznání něžnějším hlasem a přiblížil se více jen proto, aby druhého políbil lehce na čelo. Pro sebe se jemně usmíval, byl rád, že to černovlasý vzdal, také se hodně přemáhal mu ublížit. Menší chlapec ovšem uhnul dalšímu políbení a bez jakéhokoliv vysvětlení se mu vysmekl. Ani se na něj nepodíval.
„Jo, měl jsem,“ řekl rozhodně, i když ho Shizuo chytil za zápěstí. Zůstali k sobě stát bokem, každý natočený na jinou stranu. Napětí mezi nimi elektrizovalo ve vzduchu. Izayu už to unavovalo, nechtěl tu zůstávat a zodpovídat se z důvodů, proč se blonďáka zdráhal zranit. Chtěl prostě jen odejít a už se nikdy nevrátit. Smířit se s tím, že Shizuu nepotřebuje, že je jen jeden z mnoha, kterého může mít. Nesmí se vrátit, selhal by. „Pust mě,“ zavrčel.
„Proč? Ve skutečnosti nechceš odejít,“ promluvil k němu muž.
„Co ty můžeš vědět, co chci.“
„Chceš mě.“
„Heh… nebuď směšný, Shizu-chan. Nejsi důležitý, můžu si najít někoho jiného,“ oponoval mu menší.
„Opravdu? Zvláštní, že vždycky přijdeš za mnou,“ nadhodil pobaveně Shizuo a pustil jeho ruku. Už ho tu zde nechtěl držet proti jeho vůli. Dostal už dost, Izaya k němu též cítí víc, dokázal to už, když upustil zbraň a to nejde vzít zpět několika odmítavými slovy. To, co následovalo, však nepředpokládal.
„Každému jinému musím platit,“ ozval se Izaya jízlivě, sehnul se, aby posbíral zbytek svých věcí a konečně odešel. Neohlédl se za druhým, který se čelem opřel o zeď a chvíli vydýchával to, co právě slyšel. Ozvěna. „Každému jinému musím platit.“ Doléhalo to na něj, přestože už znal pravdu, tak tohle bolelo i někoho tak silného, jako byl on. Nikdy si nemyslel, že duševní trápení může být tak bolestivé.
„Jsi hajzl, Izayo… zatracený hajzl, rozumíš?!“ Opřel se do něj blonďák, otočil se a pohled mu padl na chlapcův krásně vyrýsovaný nahý zadeček, co se mu vybízel, ačkoliv druhý tohle v úmyslu neměl, jen přebíral oblečení. Shizuo jej sjel očima, veškerenstvo krásy té dokonale štíhlé postavy, uhlově vrané vlasy a povýšený výraz. Neskutečně ho ten bídák přitahoval. To svalstvo, se vlnilo s každým jeho pohybem, výrazné klíční a kyčelní kosti, do nichž jej tak rád kousal, když mohl. Srdce se mu rozbušilo a jemné mravenčení v podbřišku značilo, že takhle jednoduše to neskončí.
„Děkuju za poklonu, Shizu-chan, ale ty taky nejsi zrovna…,“ už to nestihl doříct, neb byl silnějším z nich sražen do postele a zaklíněn pod jeho svalnatým tělem tak, že měl končetiny přitlačené k matraci. I kdyby moc chtěl, proti síle druhého neměl nejmenší možnost se bránit, bylo to ponižující. Orihara Izaya byl v koncích… jak nepravděpodobné. Divoce oddechoval, cítil se nesvůj pod Shizuovým tělem, bylo to tak rychle, nečekal to. Díval se mu to neústupných očí, doufaje, že je to jenom nějaký žert, kterým by jej druhý škádlil, ovšem neviděl nic, co by tomu nasvědčovalo. Kdyby teď Shizuo chtěl, mohl ho zabít. To na tom černovlasého děsilo nejvíc.
„Nejsem zrovna… jaký? Dokonči to,“ zašeptal mu blonďák do ucha sotva slyšitelně, avšak chlapec jej vnímal. Ani se nepokoušel vymanit, marná snaha. Stále byl ještě z toho překvapený.
„Nejsi zrovna… nejsi… nejsi zrovna ztělesnění dokonalosti,“ polkl nervózně černovlasý, i když na sobě nechtěl dávat znát jiné emoce, než lhostejnost. Pokusil se o svůj obvyklý úsměv, ale tenhle výraz by mu v tu chvíli nikdo neuvěřil. Sám sobě lhal. Doufal, že tahle hra Shizuo brzy omrzí a sleze z něj, protože cítit jeho rozkrok na svém, Bože chraň, nenechávalo ho to klidným. V duchu se okřikl, že taková situace vůbec není vzrušující, nicméně pravdu bylo, že se Orihara cítil v pozici kořisti … jinak. Většinou chtěl mít nad všemi převahu, dokonce i v sexu s Shizuo byl raději nahoře a udával si sám tempo, kterým chce, aby si jej druhý bral, ale teď to bylo vážné. Teď se ho nikdo neptal, jak to chce, co chce a zda vůbec to chce. Teď byl objetí. Shizuo vypozoroval jeho nejistotu.
„Ztělesnění dokonalosti,“ usmál se blonďák. „Pravda, to nejsem, ale…,“ sklonil se, aby jej políbil pod ouško. „Ale vím, že kdybych jím nebyl pro Tebe, tak… bys… nikdy… nepřišel,“ dokončil to schválně po slovech a mezi nimi pokaždé věnoval políbení odhalené kůži na Izayově šíji. Pousmíval se do těch polibků a s každým se nepatrně zhoupl tak, že se rozkrokem otřel o ten pod sebou. Držel chlapce pevně, nedal se zkrotit, to bylo jisté, neměl to ani v úmyslu.
„Nech si ty kecy, Shizu-chan,“ odvrátil od blonďáka hlavu, přestože mu jeho chování nebylo jedno. Vzrušoval ho, tak moc ho dráždila už jeho váha spočívající na něm. Vnímal, jak se špiní jeho krví. Povzdechl si. „Nechápu, čeho chceš docílit, je to celé…“
„Zbytečné?“ Zkusil ho slovně vyprovodit Shizuo. „Samozřejmě, že je. Ty už jsi přeci rozhodnutý, nebo ne? Odejdeš a už se nikdy nevrátíš, nepotřebuješ mě,“ zkonstatoval to uznale světlovlasý, ačkoli druhému právě v odchodu bránil. Tomuhle Izaya nerozuměl, zamračil se a přikývl.
„Nepotřebuju,“ ujistil jej rozhodně černovlasý, ačkoli jeho jistota již byla nahlodána tím, že jeho penis volal po pozornosti. Zatraceně, nikdo ho nedokázal vzrušit takhle rychle, jenom tenhle světlovlasý bastard. A ten to moc dobře věděl, což dokázal i tím, že se znovu provokativně otřel o menšího a s pýchou se pousmál. Byl to on, kdo měl teď navrch. Znovu se rty přiblížil k Oriharovi, než jej jednou rukou přinutil se na něj podívat a hladově se vpil do jeho rtů. Bylo to drsné a násilné, postrádající cit, nicméně Izaya si nic jiného nezasloužil, ne teď, na začátku. Vůbec Shizuovi nevadilo, že chlapec zprvu odmítal spolupracovat a ignoroval veškeré jeho snažení, nicméně čím pomalejší a hluboce vášnivé polibky byly, tím více se jimi Izaya nechával strhnout. Nechtěl, ovšem tahle síla byla nezlomná vůči jeho vůli. Shizuova vůně, jeho tělo, jeho mužství, doteky, polibky, jazyk, dech, pohledy… Uvědomoval si, že se chvěje, třese se touhou, zrychleně dýchá, protože Shizuo s ním dovedl neskutečné věci. Do ráje a zpět. Trvalo dobu, než se plně zapojil a poddal se mu, vzdal se… tolik ho chtěl. Tolik ho chtěl, tak moc…. Shizuo… Jakmile dostal tmavovlásek chvíli se nadechnout, pohlédl do očí muže nad sebou. „Neměli bychom…“
„Neměli bychom, ale děláme to,“ zopakoval stejně tak, jako poprvé, uvolnil druhého ze sevření, jakoby mu nezáleželo na tom, zda teď odejde, nebo ne. Usmál se na něj a odhrnul mu vlasy z čela.
„Jo, děláme to,“ odpověděl mu tiše, než se sám vrátil k jeho rtům.

9 comments to Neměli bychom…

  • Lugnasadh

    Mňahahá :D:D… Skvelé, skvelé, skvelé :D:D…Shizu-chan je ňuňu …. I keď Izayu by som kopla do kolena, za normálnych okolností, tak teraz mi až tak nevadil :D:D… Ale teda ehmm, pochopila som spráne ze Shizuo je SEME???? Ako fakt?? Nieeee…. V paringu s Izayou??? So zlým hadom Izayou :D:D!!!! No nič to, idem to rozdýchať desi von na čerstvý vzduch :D:D:D…Palec hore :)

    • Shizuo je v mých povídkách většinou seme… nikdy bohužel nevystihnu Izayu tak, jak bych chtěla. Utíká mi jeho charakter. :/ Děkuji moc.. doufala jsem, že se Ti to bude líbit :)

      • Krásné! Miluju povídky na ty dva!
        K tomu charakteru: On se Izaya snad ani nedá vystihnout. Stále hledám další povídky na ty dva a snad nikdy jsem nenašla žádnou, kde by ho dobře vyjádřilili. Má moc složitou osobnost… i já se o to pokoušela, ale vážně… v jednu chvíli se bláznivě směje, pak se tváří děsně nadnešeně, pak se vysmívá Shizuovi, potom ho klidně ohrožuje nožem…. už jeho osobnost vylučuje, že by se mohl do Shizua zamilovat a přesto tenhle pár má rádo tolik lidí (a já patřím k nim :-*)

  • Sakura5

    Véééeľmi pekné a zaujímavé… Rada čítam všetky poviedky-len tak ďalej :D Bóoože, kam som sa to nechala vtiahnuť :D

    • Lugnasadh

      Akože kam :D:D?? No do sveta zmyselnej fantázie predsa :D:D … A len sa pekne nechaj vťahovať ďalej :)

      • Sakura5

        Ešte si pamätám obdobie, keď som odmietala pozrieť niečo so žánrom yaoi a teraz po zhliadnutí prvého anime s týmto žánrom som sa stala takmer závislou. No a čítať takéto poviedky je pre mňa už čerešničkou na torte-takže na to budem vždy čakať, čo nového prečítam :D Svet Zmyselnej Fantázie je tak ÚŽASNÝ :)

        • Dina-chan

          Vím přesně jak se cítíš :D měla jsem to uplně stejně :D prvně fuuj to je divný dva chlapi..a pak přišlo junjou romantic a už to bylo :DD

  • Saeko

    Nemůžu říct, že bych napsala něco lepšího přesto…..já nevím ale přijde mi, že Izayovi něco chybí…. ta jeho tajemnost, vševědoucnost a svým způsobem i vyčůranost (dobrá nedá se specifikovat, co “to” je)… ale celkově jsem ráda, že jsem si tvoji povídku mohla přečíst ^^

  • KatuzamiRin

    Skvělé, skvělé, jen mi tam nesedí ten nůž, že by ho tak rychle našel v bundě na zemi, když byl nahý a nečekal jeho atak….jinak moooc čtivé :) těším se na další povídky od tebe ;)

Leave a Reply

  

  

  

You can use these HTML tags

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>