Naoki

Autor: Dasty Ituriel Harst
Anotace:
Zdravím, jmenuji se Dasty a budu vás zde zahrnovat pravidelnou dávkou yaoi textů, pokud o to budete stát. Naoki je kratičká povídka, trochu drsná, ale myslím, že povedená. Užijte si čtení.

„Kdybych Ti řekl, ´vyspi se se mnou´, půjdeš?!“ Díval se mi ten roztomile opilý blonďák přímo do očí. Měl jsem strach, že se neudržím a udělám mu to už tam venku na ulici.
„Nepokoušej mě, Naoki, nechtěj vědět, co bych Ti provedl.“ Usmál jsem se na něj. Ten blázínek zcela určitě nevěděl s kým si zahrává. Potkali jsme se teprve před dvaceti minutami a popravdě, už jen z pohledu na něj jsem tvrdnul. Tenhle noční klub je moje loviště, můj revír, všechny ty vypracovaný chlapecký prdelky se mohli chlubit tím, že sem byl v nich. Jména byli zbytečný, k čemu je znát, když je to příští noc zase někdo další. Pořád dokola, tělo za tělem, slib za slibem „To víš, že Tě miluju brouku, teď hezky drž a nožky od sebe, ano?“ Byli směšný, skoro jako holky. Až na tohohle světlovláska, dnes tu byl poprvé. Neváhal bych ho využít stejně, jako kohokoli jinýho, ale on byl…. zkrátka jinej.
„Neměl jsem toho tolik, abych nevěděl, co říkám, Yori!“ Křikl na mě. I když jsme stáli venku před klubem, síla a dunění hudby zevnitř nás nutila se k sobě přibližovat, abychom se slyšely. Znovu promluvil. „Stejně vim, že mě chceš, máš to v očích. Přemáháš se, abys mě nevojel už tady, co?“ Ten kluk měl kuráž, dovedl mě odhadnout a měl pravdu. Já ho chtěl, musel jsem ho mít, on byl výzva. Už jsem se v něm viděl, tyhle představy mě dokázaly vzrušit tak, že mě rozkrok skoro bolel, jak se tísnil v trenkách. Ovšem byl tady jeden problém…momentálně on sváděl mě. Nedokázal jsem se mu podívat do obličeje, jak je to možné? Jakoby mě znal. Věnoval jsem mu škodolibý úsměv a jednou rukou jsem ho popadl za límec polorozepnuté košile a přirazil ho k protější zdi až vyhrkl. Zavrčel jsem na něj a přísně mu šeptal do ucha.
„O co Ti jde, Naoki? To Tě tak moc rajcuju? Mimochodem, trefil ses, opravdu hodně se přemáhám. Mám chuť Ti ho tam vrazit a poslouchat, jak řveš, jasný?….“
„Proč to neuděláš?“ Ozval se najednou přidušeným hlasem.
„Co?“ Nechápal jsem ho.
„Povídám, proč to neuděláš, Yori. Dělej, vezmi si mě, hned, teď a tady. Já to chci!“ Při posledních slovech se mi i při své bezvýchodné situaci podíval do očí a olízl se mlsně jako kočka. Srdce se mi najednou splašilo, ten alkohol, který jsem vypil, ta hudba v mých uších, třas ve svalech. Už jsem se neovládl. Svým tělem jsem ho hrubě natlačil na stěnu a násilně se jazykem dobýval do jeho úst. Byl jsem nemilosrdný, doufal jsem, že se podvolí, že ho dokážu zlomit, tu jeho vzpurnost a bujnou povahu. Ale on ne, dychtivě mi polibky oplácel a co víc, rukou mi zajel pod triko a hladil mi hruď. Takovou naléhavost jsem nikdy před tím nezažil, to já byl dobyvatel, ale on mě teď srážel na kolena. Kňučel bych zklamáním, kdyby přestal. Ani nevím, jak se to stalo, cítil jsem jeho sametové prsty v kalhotách.
„Prosím, Naoki…“ Šeptal jsem mezi polibky jako nějaká děvka. Chtěl jsem víc, potřeboval jsem se udělat, aspoň jednou, už jsem to nemohl vydržet. Začal jsem ztrácet sebekontrolu, stačilo jedno trhnutí a několik knoflíčků z jeho košile se rozlétlo do stran. Konečně, ten pohled mi vzal dech. Byl tak úchvatný, až jsem se zachvěl. To tělo mě vydráždilo k dalšímu výpadu, tentokrát na pásek u jeho kalhot. Bylo mi jedno, jestli nás někdo uvidí, už nebylo cesty zpět, už to nešlo zvrátit. Potřeboval jsem jeho teplo. Chci, aby mě v sobě cítil.
„Neboj se, už to bude, už brzo.“ Skoro ho nebylo v tom hluku slyšet, ale já vnímal, jak si hraje s mým penisem, jak ho rukou laská a masíruje v dlani. Kdy mi vlastně svlékl kalhoty? Vášeň z našich polibků se nevytrácela, naopak ten chtíč mne pohlcoval, bylo to spontánní a příjemné. Přibližující se vrchol jsem naznačil hlasitými vzdechy. Byl jsem to vůbec já? Nepoznával jsem se, ale bylo to neskutečně živé. S dávkou lihovin v krvi jsem cítil každý jeho dotek tak intenzivně, jakoby se mně dotýkal zevnitř.
„Už to.. už to.. dělej.“ Sevření mé chlouby zesílilo a pohyb zrychlil, poslal mě rovnou do nebe. Vykřikl bych nebýt jeho lačných úst, které mě utišili. Okouzlující pocit, přesně to jsem potřeboval, ten kluk byl zázrak. Snažil jsem se vydýchat, trochu si odpočinout po tom náhlém přívalu emocí a touhy. Ale něco se stalo.. něco, co jsem neočekával.
„Snad sis nemyslel, že budeš jediný, komu to bude příjemné.“ Zašeptal mi zvrhle do ucha a já znejistěl. Teprve když mne od sebe odstrčil a nechal mě se zapřít rukama o zeď, došlo mi to. Zalapal jsem po dechu. Jestli byla má hruď před tím splašená, teď mi srdce vynechávalo údery. Nechtěl jsem tomu uvěřit. Slova se mi zasekla v krku. Slyšel jsem cinkání přezky jeho pásku, kterou jsem nestihl rozepnout, poté rozjíždějící se zip a nakonec jsem na vteřinu přesně věděl, že si stáhl kalhoty i se spodním prádlem.
„Ne, to ne… já.. nechci, Naoki… nechci to!“ Začal jsem se vzpouzet, ale byl jsem natolik vláčný, že mu ani nedalo moc práce si mne přidržet ve správné poloze. Když už k tomu mělo dojít, věřil jsem, že si mě alespoň připraví, ale ne. Místo prstů jsem však ucítil, jak se do mě tlačí v celé délce. Vyděsilo mě to, trhal jsem sebou do všech stran, ale čím víc jsem se snažil utéct, tím víc to bolelo. Pak, neočekávaně tvrdě přirazil. Byl hluboko ve mně. Můj nelidský trpící řev se musel rozléhat daleko po okolí.
„Tak nakonec jsem to já, kdo ho do Tebe vrazil a poslouchám, jak řveš!!“ Zašeptal rázně a začal násilně přirážet…

7 komentářů u „Naoki“

  1. no…tak to mě dostalo, opravdu hodně zdařilé 😉 a nechápu, jak tohle můžeš tak dokonale popsat 😀

Napsat komentář: Dasty Ituriel Harst Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *