Experiment S.E.X. – 2. Kapitola

,Stein? Spíš, co tu děláš ty. Já mám byt támhle…. za to ty bydlíš…. ehm …. jiným směrem. “ nevrle jsem mu odsekl.
,, Přišel jsem tě navštívit, copak nejsi rád….? “ Stein nahodil pohled nevinného štěněte.
,, No, jsem z toho radostí přímo bez sebe…. “ sarkasmus v mém hlase se nedal přeslechnout, ale on zůstával ledově klidný. Jen se po té větě na mne podíval, na oko uraženým pohledem a prohlásil, že to ode mě není vůbec hezké.
,,A to mě , můj koloušek, ani nepozve dovnitř….? “ při jeho slovech mi spadla brada až ke kolenům. Koloušek….?! To si ze mě snad robí pr*del?! Kde to sakra vzal?! Proč já… ?! No dobře, nejspíš toho budu litovat, ale když už sem ten pošuk došel….
,, Tak pojď, ale předem upozorňuju, že ještě jednou mi řekneš „koloušek“ , tak jsi synem smrti!! „
,, Jasně, puso.“ zahlásal se škodolibým úsměvem a vplul dovnitř tak rychle, že jsem nestihl nijak reagovat. Já toho skřeta fakt zrasím!!
,,Máš to tu pěkný, jen kdybys tu neměl ten nehoráznej bordel. „
Nereagoval jsem na jeho poznámky, Zeptal jsem se ho co chce a šel to tvořit do kuchyně. Když jsem dokončil boj s tím nepořádkem a vítězoslavně přišel zpátky do obýváku, tak jsem uviděl Steina, jak se tam bez jakéhokoliv ostychu válí po celém gauči.
,,Máš to tu ale pohodlný. “ podíval se na mě nevypočitatelným výrazem.
,,Radši mi uvolni místo. “ vyhýbal jsem se jeho pohledům, radši…..
,, Ale jistě…. “ posadil se a poklepal rukou na místo vedle sebe. Položil jsem občerstvení na stolek před námi a chladně jsem se ho zeptal : ,,Tak proč jsi přišel?“
,,Jak už jsem řekl, přišel jsem za tebou. “ se zájmem si prohlížel svůj čaj.

,,Proč za mnou? “ Co po mě chceš? “ v tu chvíli mě přepadla trocha studu.
Co by asi tak po mě chtěl? Doufám, že nechce znova….. ne, to je dávno, to už jsme si vyříkali. Radši jsem rychle zahnal chmurné myšlenky. Podíval se na mě laškovným pohledem a poprosil, zda-li bych nebyl ochoten mu přinést k tomu čaji i cukr. Protočil jsem oči v sloup a vyškrabal se na nohy.
Přinesl jsem z kuchyně cukr, ale stále mi vyskakovala husina z jeho poťouchlého výrazu. Cukřenku jsem postavil na stůl a přesvědčil svůj mozek o tom, že jsem jen přehnaně paranoidní. Vážně bych se měl jít léčit…. Svalil jsem se na gauč a neodpustil si slastný povzdech. Stein se zatvářil ještě víc jako šílenec s vražedným plánem, ale mě už nic nemohlo rozhodit. Jó, přesně to jsem si myslel, než se nade mne nahnul. Naše obličeje od sebe byly vzdáleny asi tak 5 centimetrů. Zpanikařil jsem!! Rychle jsem hnul hlavou dopředu a narazil čelem přímo do Steinova nosu. Oba jsme zaskučeli bolestí. Držel jsem se jednou rukou za hlavu, ale tou druhou se rychle chopil svého hrnku s čajem. Přece jenom, když se mě zeptá, co šílím, budu mít víc času na to vymyslet odpověď, proč, když se ke mě někdo nahne, tak ho přímou hlavičkou knockoutuju…. Pořádně jsem si loknul svého čaje a zadíval se na osobu sedící vedle mne. Proč vlastně stále mlčí….? To mu vůbec není podobný. Ten zmetek si mě stále dobírá a najednou mlčí jako hrob. Fm….fm……fmm…. mrkev v zimě ….. V tu chvíli začala svět halit mlha a já si už jen matně vzpomínám na ten Steinův pofidérně škodolibý úškrn…..
To be continued…..

2 komentáře u „Experiment S.E.X. – 2. Kapitola“

    1. Každá z těch zbylých kapitol bude mít otevřený konec až na tu závěrečnou 😀 Nemůžu si pomoct, no :DD

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *